Mythologie
Egyptský Bůh mumifikace a pohřebišť. Účastnil se procesu mumifikace, doprovázel mrtvé do podzemní říše a přiváděl k poslednímu soudu. Stal se i ochráncem pohřebišť. Zobrazován v podobě černého šakala. Byl i součástí obřadu "otevírání úst", kterým se umožnil mrtvým nový život na onom světě. Při tomto obřadu se kněz dotýkal různými předměty úst, očí atp. zemřelého (mumie), s cílem oživit jeho smysly na onom světě. Jako ochránce pohřebišť ustupoval však na některých místech zvláštním ochranným Bohům, např. v Sakkáře Bohu Sokarovi a v Ebozevu (Abydu) Bohu Vepvovetovi. Byl poslán Raem, aby nabalzamoval Usirevovo mrtvé tělo a staral se o něj. |
Apopis (Apop) Démon v podobě obrovského hada. Byl to nepřítel Boha slunce Ra. Tito dva spolu sváděli nekonečný boj. Apopis byl ztělesněním nepřátelských sil a překážek, které ohrožovaly plavbu sluneční lodi Boha Raa po obloze, a podle egyptských představ zároveň jejich příčinou - zejména ranního a večerního přítmí, temných mraků, zatmění atd. proti kterým musel Ra každodenně bojovat. Ráno se snažil Raovi zabránit, aby vystoupil nad východní obzor, přes den se pokoušel vypít vodu, po které plula jeho loď, a vytvářel písečné mělčiny, aby na nich uvízla, večer mu bránil sestoupit za západní pohoří. Ra ho však vždy porazil, ale Apopis znovu a znovu proti němu povstal. Baal (Bél) Bůh asijského původu, v Egyptě ztotožnovaný s Bohem Setem. Jeho jméno, známé též ve formě Bél, znamenalo u starověkých semitských národů doslovně "pán". V Mezopotámii to byl titul hlavního babylonského Boha Marduka, v Sýrii a Foinikii Boha Hadada. Do Egypta se dostal jako jeden z Bohů hyksoských dobyvatelů počátkem 17. stol. p. n. l. a později tam zdomácněl, ne však příliž, a to ani po jeho ztotožnění se starým egyptským Bohem Setem. Egypťané v něm spatřovali ničivé síly, jež se projevovala v bouřích a válkách. Vždy ho ovšem pokládali ve svém panteonu za cizince a jeho kult nerozvinuli. Z dob Ramesse II máme zprávy o jeho chrámu v cizinecké čtvrti v Mennoferu, jeho knez byl zároveň knězem Bohyně Astorety. V textech z Nové říše a pak i z pozdní doby jsou o Baalovi jen ojedinělé zmínky. Výtvarneé památky s jeho vyobrazením se v Egyptě nezachovaly. Bastet Posvátná kočka a Egyptská Bohyně v podobě kočky, ochránkyně města Pibaste. Jako Bohyně byla Bastet uctívána od nejstarších dob, avšak původně v podobě lvice, takže poněkud splývala s onskou Bohyní Tefnutou a s mennoferskou Bohyní Sachmetou. Hravější povahu s podobou kočky dostala teprve postupným vývojem. Jednou z jejich prvních známých funkcí byla ochrana mennoferského pohřebiště, později byla pokládána za zosobnění životodárného tepla slunce a nazývána okem Boha Raa. Bastet se tešila úctě v celém Egyptě už z dob Staré říše - to dokazují nápisy v hrobkách a v zádušních chrámech králů. Největšího rozšíření dosáhl její kult za králů 22. dynastie, kteří sídlili v Pibaste. Jako ochránkyně hlavního města povýšila na jednu z nejvýznamějších Bohyň a zachovala si popularitu až do řecko-římské doby. Chrámy a kaple měla Bastet na nejrůznějších místech Egypta. Doloženy jsou však jen u dnešní Sakkáry, v Dendeře, Esně, Hibbě na ostrově Fílai a v Tell Bastě (Pibaste). V troskách Pibaste bylo objeveno též rozsáhlé pohřebiště jejích posvátných koček. Zbyly tam však po nich většinou jen zvápnělé kostry, kdežto na jiných pohřebištích například u Bení Hasanu se zachovali dokonalé kočičí mumie. Střediskem jejího kultu a jejím sídelním městem byla Pibaste. Eset (Isis) Manželka Boha Usireva a matka Boha Hora. Nejuctívanější Bohyně starého Egypta. Eset byla jakýmsi ideálem ženy: ušlechtilá, krásná, milující, věrná, měla velký cit pro mateřství. K tomu byla ještě vybavena kouzelnou mocí, kterou využívala výhradně ke konání dobra a k hájení spravedlnosti. Uctívání Bohyně Eset se rozšířilo i do několika dalších zemí. Její kult převzali například Řekové a Římané. Frey (Freyr) Severský Bůh plodnosti a potěšení smyslů. Pocházel z božského rodu Vánů. Jeho sestrou je Bohyně plodnosti a erotiky Freya. Často také bývá zobrazován, jak se řítí na svém zlatém kanci Gullinburstim. Vlastnil nejlepší meč světa - magickou zbraň s runami porytou čepelí, kterou pro něj vykovali skřítci Alfové. Žil spolu se svou sestrou v Ásgradu jako cenné rukojmí božského rodu Ásů, aby se tak předešlo dalším válkám a svárům božských rodů. Jednou však v nepřítomnosti Boha Odina neodolal a usedl na jeho trůnu, odkud mohl ten, kdo na něm seděl, přehlédnout svět. Frey uzřel v říši obrů svou vyvolenou - Gerd. Zamiloval se do ní tak, že se pro ní neváhal vzdát i svého meče, aby jí pak nakonec od obrů získal za ženu. Na oplátku král obrů Trym zatoužil po krásné Freye. Aby ji získal, ukradl Thorovi jeho kouzelné kladivo - se zlou se potázal. Skřítci také pro Freye vyrobili zlatého ohnivého kance, na kterém Frey jezdil. Byl nesmírně rychlý, z jeho štětin sršely jiskry - stvořil jej prý stejný skřítek, který vykoval Odinovo kopí. Hathor Egyptská Bohyně nebe a ztělesnění nebe, Bohyně lásky a radosti, hudby a pití, ochránkyně žen a zemřelých, pomáhala při porodu a výchově dětí. Toto je jen zlomek z funkcí připisovaných Bohyni Hathor, nejdůležitější však byla funkce Bohyně lásky. Byla matkou a manželkou Boha slunce Ra, její jméno doslova znamená "Horův dům". Hathor byla jednou z nejuznávanějších božských bytostí. Zobrazována byla v podobě krávy, nebo ženy s hlavou, či ušima krávy, a proto byly krávy nejctěnějším zvířetem v Egyptě. Hor (Horus, Harachtej) Jeden z nejdůležitějších a nejstarších Bohů Egypta. Bůh v podobě sokola nebo muže se sokolí hlavou. Bůh slunce, nebe, světla, dědic pozemského panství Boha Usireva a božský vládce Egypta. Samotný Bůh Hor je natolik složitý, že je nutné rozlišovat několik Bohů Horů (asi 20) a to podle pojetí a doby. Hor existoval již před vznikem Egypta a dokonce ještě dlouho po něm. Přijali ho jak Řekové, tak Římané. Asi nejdůležitější funkcí Hora byla funkce Boha egyptského krále. Toho nejen chránil, ale dokonce se do něj i vtěloval. Egyptští králové se nechávali nazývat jeho jménem a prohlašovali se za jeho vtělení. V době před sjednocením Dolního a Horního Egypta, byl hlavním Bohem Dolního Egypta. Hor i byl i Bohem slunce (v této roli nazýván Harachtej) a jeho ztělesněním. V průběhu let došlo ke spojení slunečního Boha Ra a Harachteje v jediného Boha Re-Harachtej. Hor byl i obávaným válečníkem. Hor byl nejen Bohem mnoha podob, ale i mnoha rodičů. Nejčastěji se uvádějí Bohové Usirev a Eset, Ra a Hathor, Geb a Nut. Imhotep Hodnostář krále Džosera ze 3. dynastie a stavitel jeho pyramidy, později ochránce písemnictví a vzdělanosti, nakonec Bůh lékařství. Našly se nápisy, které potvrzují věrohodnost dávné tradice, podle které byl nejvyšším hodnostářem krále Džosera a zároveň architektem a vedoucím stavby jeho pyramidy u dnešní Sakkáry. Pyramida, kterou postavil pro krále Džosera, je první známou monumentální stavbou z kamene v Egyptě i na světě. Byl také jedním z největších mudrců, což ve starém Egyptě znamenalo, že byl současně věštcem a lékařem. Z původního patrona stavitelů se stal tedy Imhotep, nejpozději v sajské době, ochráncem písemnictví a vzdělanosti, v ptolemaiovské době povýšil na Boha lékařství. Byl dokonce prohlášen za syna Boha Ptaha a jeho manželky Bohyně Sachmety, čímž se stal členem Trojice Bohů prvního hlavního města sjednoceného Egypta Mennoferu. Ať to bylo s jeho lékařstvím a zejména věšteckým uměním jakkoli, faktem zůstává, že je jedním z prvních známých autorů v dějinách literatury a prvním známým architektem v dějinách architektury. Architektem a stavitelem, jehož dílo dodnes stojí a drží absolutní rekord ve stáří - zhruba 4700 let. Kronos (Cronus) Kronos pochází z řecké mytologie a je to jeden z Titánů. Kronos a jeho sestra Rhea zplodili spolu pět dětí, jenomže Kronos nebyl o moc lepší otec otec Uranus a každé dítě hned pozřel. Takto snědl Estii, Dimitru, Héru, Plutona a Poseidona. Tehdy se Rhea rozhodla, že další dítě porodí tajně a odjela na Krétu. Když se nakonec narodilo dítě šesté, Zeus, Rhea podstrčila místo něho svému muži-bratrovi kámen, který Kronos spolknul. Kronos se dozvěděl o této zradě pozdě: Zeus ho přepadl a mocným kopancem ho donutil vyvrhnout své sourozence, mezi nimi ještě dnes obecně známé Héru, Poseidona a Hádese. Sám se pak zmocnil vlády. Nirrti (Nurti, Nirrith) V hinduismu je Nirrti jednou z Ashta-Dikpalas. Ashta-Dikpalas je osm Bohů, které představují pravidlo osmi směrů. Nirrti znázorňuje jihozápadní směr. Byla původem Bohyní smrti, ničení a utrpení. Je spojována s Devi. Nirrti je vlastně jedním ze vzezření Bohyně Devi. Devi je matka všech žijících věcí, ale taky Bohyní smrti. Bohyně Devi představuje ženskou stránku božství, ale zároveň má i mužskou stránku jako hnací sílu. Bez mužské stránky v hinduismu je to nemožné, neboť by to představovalo diskriminaci. Její pravá ruka drží radost a bolest a levá ruka drží život a smrt. V umění je představována jako Bohyně mající osm rukou, ve kterých drží meče, a je zobrazována se lvem nebo tygrem. Mužskou stránkou Nirrti je hrůzostrašný a zlovolný Bůžek Nirrta. Ra (Re) Egyptský Bůh slunce a slunce samo. Slunce bylo podle představ Egypťanů jeho tělem. Byl to jeden z nejvyšších a nejstarších Bohů. Byl považován (stejně jako někteří další Bohové) za stvořitele a vládce nebes a světa. Jeho jméno se stávalo součástí jména panovníků. Ra přijímal i podobu dalších slunečních Bohů nebo byl spojován s různými Bohy. Ra každé ráno vyplul na své sluneční lodi a svými paprsky dával životadárné světlo a teplo. Večer pak vpul za obzor. V souvislosti s Bohyní Nut byl Ra ráno porozen a večer sněden svou matkou Nut (otcem Raa byl nejčastěji udáván Geb). Během jeho každodenní plavby po obloze číhala na Raa řada nebezpečí. Největší z nich představoval had Apopis, který chtěl převrhnout jeho sluneční loď. Ra vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli oběti Bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samé. Podobně jako v Bibli Bůh lituje jakého stvořil člověka, i Bůh Ra není spokojen: "Stvořil jsem každého člověka rovného druhému. Vlastní mysl však porušila mé příkazy, nežádal jsem přece, aby konali zlo." Ra se proto rozhodl, že lidské sémě smete z tohoto světa a tímto úkolem pověřil Bohyni války Sachmetu. Ta nejdříve vyhubila lidi, kteří se vzdálili z chrámů do pouště. Pak se Ra slitoval a uchránil zbytek lidstva před zkázou. Nejčastěji bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou a na ní sluneční kotouč. Má velmi dobře známý symbol, tzv. Raovo oko. Set (Seth, Sutech, Setekh) Bůh pouště, bouří a moře. V očích Egypťanů ztělesňoval ničivé přírodní síly. Byl tedy Bohem obávaným, kterému bylo dobré předcházet. Byl i Bohem, který dohlížel nad nadvládou Egypta v jiných zemích. Postupně se stal symbolem zla, nepořádku - a to díky vraždě svého bratra Usireva. Původně - tzn. před sjednocením Horního a Dolního Egypta kolem roku 3000 př. n. l. - byl hlavním Bohem Horního Egypta. Seta Egypťané zobrazovali v podobě štíhlého muže s bederní rouškou a rukama v bojovém či výhrůžném gestu, místo lidské hlavy mu dávali hlavu jeho nejoblíbenějžího posvátného zvířete - neidentifikovatelné psovité želmy s protáhlým čenichem zahnutým dolů a velkýma užima. Sokar Bůh mrtvých a ochránce memfidského pohřebiště. Sokar patří k nejstarším egyptským Bohům, o kterých se nám dochovaly písemné zprávy, a vzhledem k významu, který přikládali Egypťané pohřbu a kultu mrtvých, také k nejduležitějším. Účastnil se pohřebních obřadů, zejména pak obřadu "otevírání úst", chránil věčný odpočinek mrtvého a zajišťoval mu obětní dary. Pomáhal i při výrobě pohřební výbavy a při stavbě hrobek a zádušních chrámů. Mimo to se stal i patronem umělců a řemeslníků. Vyobrazován byl jako sokol, či muž se sokolí hlavou ve velmi těsném obleku. Hlavní svatyni měl Sokar v Mennoferu. Svarog Svarog je hlavním Bohem Slovanů. Jemu vděčí svět za vznik, jakož i všichni ostatní Bohové. Svarog také ustavil zákon jednoženství a jednomužství, jehož narušitelé budou uvrženi do ohnivé pece. Dažbog (syn Svaroga) - jakožto jeho nástupce - tento zákon střeží a zachovává. Podoba Svaroga není nikde detailně popsána, ale z asociací se lze domnívat, že je vnímán jakožto starší zdatný muž se zlatým vousem a zářící ohnivou postavou. Zdá se tedy, že Svarog byl zosobněním nebeského světla a tepla - jako nebeský kovář, tvůrce všech věcí i společenských zákonů, jakýsi slovanský Bůh Otec, který patří k té nejstarší generaci Bohů, zatlačené později do pozadí. Zřejmě je Bohem, který po stvoření světa, vyčerpán, ustoupil do pozadí a setrval v nečinnosti. Na své místo dosadil svého syna Dažboga - Slunce. Tanit (Tanis, Tanith) Tanit pochází z fénické mytologie. Byla Bohyní nebe, měsíce včetně hvězd a plodnosti. Byla uctívána hlavně v Kartágu. Původ jejího jména znamená Hadí žena. Toto jméno bylo také příbuzné s Egyptským Tanetu a podobné Hathor, Bohyni světla. Později učenec Olyan přinesl přesvědčivý důkaz, že je ztotožňována s Astarte, řeckou Bohyní milosti a plodnosti, která byla uctívána jako Bohyně matka a rovněž patronka válečníků. Tanit byla manželkou Baala Hammona. S kultem Tanit byly spojené lidské oběti, zvlášť oběti dětí. Povinnost obětovat děti na oltář se vztahovala především na vysoce postavené rodiny. Někteří boháči samozřejmě nechávali namísto svých potomků obětovat podstrčené děti otroků (tímto způsobem byl údajně zachráněn např. Hannibal). Dokladem lidských obětí přinášených v Kartágu je především tzv. tofet v dnešním Salambu. Tofet byla foinická svatyně, v níž byly pořádány obětní obřady dětí a zvířat k uctění božstev Baala Hamona a Tanity. Tělesné pozůstatky obětí byly ukládány do uren a místo uložení urny bylo označeno kamenným náhrobkem ve tvaru trůnu, oltáře nebo kapličky. Ve svatyni Bohyně Tanit se nacházel oltář, mající velký význam v dobách římského císařství. Kartáginský symbol Bohyně Tanit byl trojúhelník, který představoval její roucho, překrývané kruhem, což byla její hlava a horizontální linií mezi nimi, což byla její ramena. Symbolizovala také palmu, Strom života, v středozemní pouštní oblasti. Dalším jejím uváděným symbolem je holub, granátové jablko, ryba a znak "T". Římané ji spojují s Juno, starořímskou ochrannou Bohyní a často ji znázorňují jako okřídlenou Bohyni se zvěrokruhem kolem její hlavy a sluncem a měsícem v jejích rukách. V umění byla zobrazována jako postava ženy podpírající rukama prsa. Ti (Yu) Ti Veliký, nejmilovanější a nejznámější z několika legendárních čínských vládců. Nyní je považován za skutečnou postavu, prvního krále z dynastie Xia (21.-16. stol. př. n.l.). Nejvíce je znám svým bojem proti záplavám. Jak se traduje, velká záplava zalila údolí Žluté řeky (Chuang-Che). Zakryla dokonce kopce, takže lidé nemohli najít obživu. Král Shun nařídil úředníkovi Ti, aby se o to postaral a zachránil čínský lid. Ti třináct let dřel, aby potopu ukončil, prosekával tunely skrz hory, vytvářel nová koryta řek a potoků a snažil se regulovat vodu, která zemi zaplavovala. Nakonec mu ruce a nohy zmozolovatěly a vyčerpáním už téměř nemohl chodit. Přesto však bojoval dál a vybudoval odvodňovací systém, kterým záplavovou vodu sváděl do moře. Díky mamutímu odvodňovacímu systému, který navzájem propojil všech devět provincií Číny, bylo možné půdu opět využívat k pěstování plodin. Vládnoucí císař byl Tiovi tak vděčný, že se vzdal trůnu a učinil ho svým nástupcem. Každý další císař byl považován za vtělení draka Ti. Thor (Thonar) Nesmírně energický a silný severský Bůh hromu, ochránce Midgardu před obry. Pro Skandinávce Thor, pro Anglosasy Thonar nebo Thunor, pro Germány na území dnešního Německa Donar a kdysi nejuctívanější Bůh z tohoto panteonu. Thor, syn Odinův, vládne nejenom hromům, ale je i Bohem deště a Bohem těžce pracujících lidí, sedláků. Jeho přímá povaha byla pro sedláky pochopitelnější než komplikovaný Odin. Hromobití, které Thora doprovází, je způsobeno jeho kočárem, taženým dvěma kozly. Ke každém hromobití zpravidla patří blesky - jsou způsobeny Thorovou zbraní - nejcennější zbraní Ásů v boji s obry - kladivem Mjöllnir ("Drtič"). Toto kladivo létá po obloze ve formě blesku, nikdy nemine cíl a vždy se vrátí do Thorovy ruky. Mjollnir je tak silný, že je schopen jediným úderem v horách vytvořit údolí. Aby Thor touto strašlivou mohl bezpečně vládnout, má kovové rukavice, a opasek síly, který zdesetinásobuje sílu. S Thorem, stejně jako s mnoha jinými legendárními bytostmi je spojen protivník - světový had Jörmungandr - obluda žijící v moři, která je už tak velká, že se zakousla do vlastního ocasu. Thor několikrát Jörmunganda napadne, ale boj skončí nerozhodně. Definitivní rozhodnutí padne až v hodině zkázy - Ragnaröku. Unas (Unis) Unas vládl mezi roky 2356 - 2323 př. n. l. Byl posledním Egyptským králem pátého panovnického rodu, který vládl na konci zlatého věku starého království. Unasova pyramida je obrácena k jihu. Příbuzenství Unase s jeho předchůdci nebo následovníky se nedoložilo. Oženil se s Khenut a Nebit, ale jejich příbuzenský vztah s Unasovými předchůdci také není znám. Jména jeho potomků se rovněž nedochovala. Někdy se uvádí, že Iput byla dcerou Unase. Obě Unasovy královny byly pohřbeny v mastabě (největší nekrálovské hrobce z období staré říše) mimo Unasův komplex pyramid, což bylo samo o sobě neobvyklé, neboť v této době byly často královny pohřbívány v malých pyramidách v blízkosti jejich manželů. Na Turinském královském seznamu se uvádí, že Unas vládl po dobu 30 let, ale ve spisu existuje jistá mezera, kterou potvrzuje Manetho a uvádí, že Unas vládl 33 let. Unas byl uctíván v Saqqarské oblasti mnoho století po jeho smrti. Usirev (Usire, Osiris, Asar) Bůh mrtvých a Bůh podsvětí. Usirev byl jeden z nejstarších a nejrozšířenějších Bohů Egypta. Zároveň si na rozdíl od mnohých jiných Bohů dokázal udržet svou původní podobu, aniž by se různě měnil, spojoval s jinými Bohy apod. Legenda hovoří, že právě Usirev vyvedl egyptský lid ze zvířecího stavu, naučil je ctít Bohy, dal jim poznat jak získávat plody země a dal jim zákony. Poté se vypravil, aby stejným věcem naučil i okolní svět. To se mu však nezdařilo, neboť ho jeho bratr Set zavraždil ze žárlivosti k jeho slávě a úctě u egyptského lidu, a tak se Egypt stal jedinou vyspělou zemí. Vraždu provedl Set tak, že sestrojil truhlici přesně dle rozměrů Usireva a přinesl ji na hostinu k Usirevově poctě. Všichni se kráse truhly obdivovali a chtěli ji získat. Set tedy řekl, že ji dostane ten, který jí co nejdokonaleji zaplní, když si do ní lehne. Všichni pak postupně ulehli do truhly, ale nikdo ji nedokázal zaplnit. Až jako poslední vstal Usirev a položil se do truhly. Ostatní přiskočili a zavřeli víko, přibili hřeby a spáry vylili olovem. Truhlu pak odnesli k řece a spustili ji po proudu k moři. Mrtvého Usireva našla po dlouhém hledání Iset s Nebthetou a jeho tělo dopravili do Neditu. Jakmile Set uviděl Usirevovo tělo, vrhl se na něj a rozsekal jej na šestnáct kusů. Jednotlivé kusy pak rozházel po celém Egyptě, aby nemohlo dojít k opětovnému ožití Usireva. Eset s Nebthetou jeho tělo opět našli, poskládali dohromady a Eset mu máváním svých křídel vdechla život. Oživlý Usirev vstal a Eset oplodnil. Když poté Usirev navždy zemřel, vyslal Bůh Ra černého šakala, aby jeho tělo řádně mumifikoval a provedl příslušné obřady, aby Usirev mohl žít věčný život na onom světě. Onen šakal byl Anubis. Tím se Usirev stal vládcem podsvětí a pánem mrtvých. Eset pak porodila Usirova syna Hora. Usirevova podsvětní říše, do které bylo povoleno vstoupit jen těm, kteří obstáli u posledního soudu (v opačném případě skončili v útrobách Bohyně Amemaity), nebyla totožná s představou křesťanů či muslimů a posmrtném ráji. V Egyptě se jednalo o říši, která byla dosti podobná té na zemi. Mimo to měl Usirev i celou řadu dalších významů: Bůh Nilu, Vládce úrodné země, Pán potravy, byl uznáván i jako Bůh slunce, vody, půdy, vegetace a dalších přírodních sil. Usirev bývá zobrazován jako muž bílou hornoegyptskou korunou lemovanou červenými pšrosími péry. Na bradě má božký vous, na krku pověšen nilský kříž a v rukou drží berlu a důtky. Jeho posvátným zvířetem byl býk Kemver, jeho hlavním symbolem byl sloup stálosti zvaný Džed. Usirev měl v Egyptě hodně svatyň, z nichž každá stála prý na jednom ze šestnácti míst, kde byly pohřbeny jednotlivé části jeho těla. Nejvýznamnější z nich byla v Ebozevu. Zipacna Zipacna byl velký obr v Mayské mytologii, popsaný dle Mayských mýtu a legend. Byl bratrem Cabrakana a synem Vucub Caquixe, Velikého ary. Tito tři Bohové byli tehdy velmi domýšliví. Byli na ně posláni dva hrdinové, dvojčata, Hun-Apu a Ixbalanque, aby je zavraždili. Tito dva chlapci byli zhoubou obra Zipacny. Dvojčata chtěla oklamat obra tak, že postavili ohromného umělého kraba a umístili ho k řece v malém údolí. Podkopali také sousední horu a čekali na obra. Když Zipacna přišel, zeptali se ho, co hledá. Zipacna jim odpověděl, že hledá jídlo, a tak mu dvojčata ukázala velkého kraba. Zipacna sešel do údolí, aniž by tušil, že na něho nalíčili past. Dvojčata za pomoci Bohů na něho dolů shodila horu a to byl konec Zipacny. Zipacnovi je přičítáno vytvoření souhvězdí Pleiades. |

Vstupte do světa stargate!